oh yeah oh yeah

we're bros spitting blood

WU LYF

Střepy #3

Osamělost Podzimu jen nedokázala
pustit k sobě něco jiného než sebe samu.
Myslel jsem si, že Podzim trpí,
ale pak mi došlo, že také ne -
že to je zas řád věcí,
který nemohu a nechci pochopit.
Veliké tajemství,
jehož je snad Podzim mlčenlivým strážcem.
A také jsem ho začal milovat -
- z dálky a oddaně.
Jeho proměna byla tichá jako jeho příchod,
a ikdyž jsem věděl, že tomu tak není,
jen u něho mi přišlo na mysli umíraní...

a lidi?
Lidi se do mého vyprávění nějak nevešli,
asi tam nepatří.

No dobrá, dobrá,
tak jsem se pomát.
Ale podlaze se to líbilo.

To pak klidně zvážněl,
nepatrným gestem přivolal soumrak
a poslal mi do okna vítr.
Vítr - posel s pláštěm naděje
pokládal mi dlaně na čelo
a očima se mi dostával
až hluboko k srdci.

Střepy

po piatich mesiacoch som sa odvážila vybrať to z igelitu
aj som to otvorila
a vzápätí aj zavrela
a potom sa ešte dvakrát zopakovalo to isté

tie slová som počula len raz
no i tak si ich pamätám
ani nie akoby naspamäť. skôr akoby boli stále tu.
stále sú tu.
vlastne si ich nepamätám. sú vo mne vryté.
až mi naháňajú strach.
čudné chvenie.

úplne ako střepy. Střepy.
malé úlomky, čo sa nedajú vybrať z kože. a zpod kože.
koža sa zrastie, no oni sú tam a pri istom dotyku, to dajú pocítiť.

nedá sa zabudnúť.